Přeskočit na obsah

Chci mít svůj FACEBOOK na skutečný zdi!

Tento projekt se skládá ze dvou hlavních tvůrčích procesů – psaní básně Facebook na stroji a výlet do Jindřichova Hradce, města mého dospívání, a umisťování básně na tamější zdi, které mě oslovily.

Mít klasický psací stroj byl můj dávný dětský sen, na který jsem zapomněla a najednou se v srpnu 2019 kdesi z hlubin zase vynořil a ten samý den tomu náhoda chtěla a domluvila jsem se s kamarádkou, které jeden takový krám doma ve sklepě přebýval, že mi jej s radostí daruje. Je to značka Consul, žádný super historický kousek, a mým účelům zatím plně postačí. I když mu chybí závorky – moje velmi oblíbené interpunkční znaménko (Jak je to vůbec možné?!?).

Přepisování básně na klasickém stroji pro mě byla dvěma slovy uhrančivá aktivita – spojení meditace, soustředění a bušení do klávesnic, u kterého jsem se řádně odreagovala. Zvláštní druh vybití energie a výzva pro můj perfekcionismus: ač oceňuji jedinečnost každého nasekaného kousku, tak překlepy mě stejně štvou, což mě zpětně přivádí k urputnému soustředění, od kterého se potom zase navracím k uvolněné meditaci. Na počítači chybu pokrytecky smažu, ale na stroji už je překlep přiznaný. Ačkoli přiznat si chyby, dovolit si vůbec chybovat, odpustit si to a plně se projevit – i nesoustředěná a zběsile bušící – jsou ústřední témata mé cesty životem, tak vybrané naklepané kousky jsou bez překlepů. Ale přesto jedinečné. Místy jsou řádky alespoň trochu nakřivo. Další výzvou je pro mě psaní všemi deseti, ke kterému jsem se však stále neodhodlala…

Během psaní na stroji se báseň obrousila a odpadla některá nadbytečná slova, přibyl jeden otazník a místo výrazu „v očích“ mi nakonec lépe znělo „z očí“ (při následné realizaci v prostoru původní spojení „v očích“ na dvou lístcích s básní zůstalo). Byl by zajímavý experiment naložit takto s každou svojí básní, kterou většinou tvořím a dolaďuju s tužkou v ruce do diáře, a pak ji s případnými menšími úpravami přepíšu na počítači. Některé verše bych mohla upravovat a odstiňovat donekonečna, tak se možná do ničeho podobného ve velkém raději nepustím, anebo jen u vybraných básní.

Při psaní jsem si představovala, jak kolemjdoucím lidem, kteří se do básně začtou, hledím do tváře. Ale aby bylo jasno, nedělám si o osudu básní v plenéru žádné iluze. I tak toto pojetí pro mě má veliký význam a hrdou jiskřičku naděje, že někoho rozvibruji, v sobě rozkřesanou mám.

Napadlo mě dát pod báseň ještě smějící se a mračící se „smajlík“ nebo něco na způsob „líbí/nelíbí“ a možnost kolemjdoucím dělat čárky, což by pro mě osobně byl výsměch institutu „lajků“, ke kterému mám čím dál tím větší odpor (ale třeba to ty lidi samotné napadne, říkám si bláhově…). Nakonec jsem si svou zášť k nadprodukci dopaminu pomocí „lajků“ vybouřila touto představou a skutečnost na zdi ponechala čistou. Stejně jsem báseň umístila povětšinou do zapadlých koutů. Pojďte se na ně podívat.

Malý a malebný hřbitov u kostela sv. Václava, kam mě to spontánně vtáhlo. Pod větvemi obrovského javoru klenu bylo božsky… Původně jsem měla namířeno na židovský hřbitov, kam jsem se přesunula posléze, abych byla nedaleko od vstupní brány odehnána štěkajícím německým ovčákem…
V tomto opuštěném domě už žádný pes neštěkal.
Vyhlídka Karlov s pohledem na jindřichohradecký zámek a jeho chloubu – Rondel.
Stará vykotlaná zeď se zaprášenými pavučinami za lavičkami na vyhlídce se mi moc líbila, ale baseň jsem tam umisťovala na několikrát a pořád se mi to nezamlouvalo. Tak tam nakonec zůstala podivně nakřivo.
Druhý nejkrásnější moment procházky (po stínu stromu a kříže na hřbitově) byl odkvétající břečťan sloužící jako pastva pro bohatou hmyzí síť – mouchy, včely i vosy tu významně bzučely, až mě tím zvukem na chvíli na místě zmagnetizovaly.
Už o něco frekventovanější cesta než předešlá místa – pod jírovci maďaly, zkrátka kaštany, nedaleko Husových sadů. Tudy jsem léta chodila do školy.
Jírovcová alej ústí do vyhlídky na zámek a zídka je lákavým posezením pro nejrůznější lidi a uskupení.

1 komentář na “Chci mít svůj FACEBOOK na skutečný zdi!”

  1. Pingback: FACEBOOK – Soňa Kubíčková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *