Záměrem je zkrotit chaotický „vision bordel“ mého vnitřního a vnějšího světa a vytvořit minimalistický vision board, kde forma a obsah jsou vyvážené. Jedná se zde o propojení několika tvořivých technik: pravidelně si vedu deníkové záznamy, kde vysleduji určité téma a to vystihnu krátkým textem, ne nutně básní: propsat se balastem až na dřeň k podstatě. Důležitá může být i volba fontu. Slova jsou ilustrována fotkami (počet od jedné do tří), obraz podtrhuje slovní sdělení a k dispozici bude i audio verze k poslechu. Případně rozvinu i kontext vzniku koláže.
Výsledkem je harmonický celek propojující slovo a obraz – jakýsi stylizovaný intimní deník, který je pro mě formou sebepéče a sebeprezentace. Zároveň tuším, že se dotkne i obecně různých vrstev v nás.
Impuls k této práci mi dala fotografka Eva Melo na kurzu Intuitivní fotografování, kde jsme si na základě doporučení z knihy Umělcova cesta měly vést písemné záznamy: jako matky na mateřské, co nemají čas, psát alespoň tři dny, vždy papír velikosti A4, vysledovat téma a zhustit ho do pár vět a to vyfotit tak, aby text a obraz odpovídaly. (Autorka knihy Julia Cameronová doporučuje každé ráno napsat tři strany a tím si vyprázdnit hlavu; první dva měsíce to po sobě ani nečíst.)
Já osobně jsem si deník vedla během let dospívání; později už jsem si zapisovala osobní věci velmi málo a více psát jsem opět začala postupně během mateřství a naplno se tato moje činnost rozjela během roku 2019 (starší dcera oslavila na jaře toho roku 7 let a mladší v létě 1 rok).
Eva a Julia mě inspirovaly k soustavnější práci a pravidelným zápisům. Nedaří se mi sednout k tomu každý den. Mou chvílí, kdy mám na psaní prostor a čas, je většinou kolem poledne. Chápu, proč Julia píše o ranních stránkách, ovšem klidně tím může být jakákoli pro vás vhodná denní doba, ideálně pravidelná, ale zase proč se omezovat. Tedy jasné vymezení pravidel je dobré, ale nemá bránit samotné tvorbě. Výborné je při sobě neustále nosit notýsek k zapisování myšlenek. Když mi přijdou nápady, nutkavé myšlenky, obrazy, verše, naťukám je do mobilu, ale kouzlo rukou psaných poznámek je nenahraditelné. I když se mi od tužky zase vrací a zvětšuje můj dávný mozol na pravém prostředníčku.
Primární účel této práce je pojmenovat své prožívání, dát mu tvar, čímž získám odstup, vhled, nadhled a moc nad démony v hlavě; zároveň se dosycuji skrze vnímání rozličných detailů.
Širší účel je sdílení, čímž si opět ulevím – pečuji o své duševní zdraví – a možná také inspiruji ostatní, v duchu Eviných slov: „když to nesdílíš, když se neotevřeš, onemocníš“ anebo slov Leonarda Cohena: „když se nestaneš oceánem, budeš mít mořskou nemoc.“
,,Naším posláním je tento dotek dechu vyjevit světu – odhalit to, vydat to ze sebe, vyzpívat to, ve vnějším světě žít to, co jsme obdrželi náhlým poznáním z příběhu, z těla, ze snů a poutí všeho druhu.“ (Clarissa Pincola Estés: Ženy, které běhaly s vlky)
Fotografie občas některé mé básně doprovází a ráda bych je postupně doplňovala a měla skoro ke každé básni ilustraci (pokud ne vlastní, tak hodící se převzatou), stejně jako audio verzi. Ovšem u koláže je propojení textu a fotky jeden kompaktní celek a fotka vzniká přímo s textem – to je klíčové.
Jednotlivé koláže budou přibývat na stránce Poezie komplet a přehledně budou umístěné ve virtuální sbírce Koláže. A můžete se k nim dostat i proklikem přes seznam, viz níže.
VYJÁDŘI TO HLASEM I OBRAZEM
Projekt koláží se vyvíjí a roste si organicky jako vosí hnízdo. Na podzim 2020 přešel do latentního spánku a rok na to se vrátil zpět v podobě cyklu Dialogy aneb Brnem č. xx a také Haiku. S psaním deníku pokračuji – nejraději si píšu hned ráno. Věnuji čtvrthodinku popsání jedné A4 – je to moje forma meditace. V průběhu dne fotím, co mě zrovna zaujme a napíšu k tomu pár slov, když se nevyhnutelně derou na povrch. Nefotím každý den, respektive mívám fotící „návaly“. Pravidelně se účastním každoroční jarní foto-výzvy 21 dnů sobě, kdy s dalšími lidmi každý den fotíme na jedno zadané téma. Iniciátorkou v roce 2021 byla Eva Melo Cacková, která v lednu 2023 zemřela, a my v její šlépějích pokračujeme.
S nahráváním hlasu jsem ustala, ale určitě ne nadobro. Vše má svůj řád, svůj čas. A velmi mě toto činění naplňuje. Své počiny uveřejňuji na Facebooku a Instagramu jako Básnířka SK. Dělá mi radost, když se mi podaří zachytit okamžik, jeho krásu a pravdivost.