Skip to content

HAIKU 2022

Jaro

O neklidné houpací síti 

Nezhoupnu se zpět 
do dětství - k přítomnosti 
zhoupnu se hravě.  
***
Uděláme kuk!
Slunečné odpoledne -
v síti ratolest.  
***
Na chvíli spočnu 
Nechám plynout oblaka 
Dítě se vrtí
Být jako ony
- pod zemí jar vyčkávat -
Nepomíjivé...
Po bílé cestě 
dojdu na kompost k třešni:
jaro se láme.
Období, kdy chci
našlapovat zvlášť jemně -
země po dešti.
***
Myšlenky dupou,
zem po dešti nevnímaj' -
domky pak křupou.
***
Zem vodu vpíjí,
hlemýždí karavana  
počítá ztráty.
Nostalgická introspekce díky katalpě trubačovité
S kvítím katalpy
hrají si naše děti:
strom se raduje.
***
Nad hlavou sněží
kvítí spadlé z katalpy:
bílý koberec.
***
Odpoutávání:
květy už jí nepatří...
to se naučit.

Léto

Na poli hrachu
mezi stonky spřádá síť:
chytá v ní slunce.
***
Jak pavouk mouchu
lapit obraz na sítě:
život nevysát...
***
K slunci upíná
pavouk, já i rostlina
svá jemná vlákna.
***
Na poli strachu
světlo pravdy stápí se
v pavučině slov.

(Jak v síti moucha
pravda někdy lapena
v pavučině slov.)
Dětství je molo:
na jeho konci skočíš...
A hraješ pólo.
Na břehu stojím
jak přístavní pachole -
racek se chechtá.
***
Zadar nad ránem:
zakotvím v hedvabí vln,
nechám se unést.
***
Moře pod ráhnem -
vítr jemně ovívá 
rozpřáhlá křídla.
***
I vzduch je slaný.
Loď v dáli rozezvučí
blízké varhany.
***
Kdybych měla loď,
byla by Bubamara.
Moře mě děsí.
Ani živáčka.
Zbytky v aleji snídá
toulavá kočka.
***
Všude suchopár.
Rozstřikovače vody?
Cikády nespí...
***
Různých chutí druh,
kde chléb nazývají kruh,
známá chuť chybí...
***
Chuť mi spraví, když
mě na pláž Bolt dopraví.
Globalizace.
***
Než přijdou tropy,
snídám se synantropy -
ráno v Zadaru.
Tolik západů!
Bez rakije, bez vína,
přec kocovina.
Obdarovaná
Horký letní den: teta napekla štrúdl a jabloň taky. *** Teplý štrúdl jíst: stačí si pod jablůňku odpoledne vlízt.
Oko (pásmo haiku)

Z deníku čouhá
tužka, kterou píšu.
Nepíšu - civím.
***
Zda vím či nevím
o sobě víc, když píšu,
ví jen můj deník.
***
Dost soustředěně
pozoruje mě 
můj deník:
vidí pod povrch.
***
Pod povrchem zase povrch
Vrstva s vrstvou sousedí
***
U mé postele 
tichý pozorovatel,
lomozu plný...
***
Lomoz slov lomoz slov
Mozol... (btw mám ho na pravém prostředníčku)
Zlom ticho zlom ticho
Vol slovo vol ticho
Lov...
***
Vybrala jsem si (Ulovila jsem?)
já jeho, nebo on mě?
On mě - já deník.
*** 
Love... chtělo by se až říct...

***
Mohla bych si hrát donekonečna, takže tady to utínám.

#btwmozol
V lese klasika:
mlžné ráno po dešti
a kafe s mlíkem.
Promlouvám s lesem
potichými pohledy -
naboso v blátě.
Pírko s kapkami.
Měly se spolu potkat,
tak slétly na zem.
Kapek plná síť:
díky nim jsem nebi blíž
na malinkou píď.
***
Pozdravy zdálky:
plsť diviznových listů
zdobí korálky.
Fotím po dešti,
pekelně se soustředím.
Ruka dítěte.
.
.
.
,,Mamiii, už nefoť, pojď hrát pexeso!!!"
Postojím chvíli
po boku borovice:
ná...dech... vý...dech...
Otevřená dlaň:
okolíky drnkají
o nebeskou báň.

Podzim

Proč lidi vzhlíží 
často a rádi k nebi?
Cestu jim kříží.
Spadlá jablíčka
posbíraly dětičky.
A prádlo mokne.
Haiku-tkaní 

Lomoz dopravy -
tak zní ráno nad řekou?
Tisíc pavučin...
***
Ráno nad řekou
mžourá tisíci oky:
pavoučí sítě.
***
Pavoučí sítě
mezi šprusle vetkané -
mlha šprýmuje.
***
Kapky na sítích
vetkaných mezi sloupky -
zamlžený most.
***

Možno tkát dál...
Podzimní zátiší 

Matematicky
analyzuju podzim:
listů bezpočet.
Zblízka zazněly 
Struny podzimu:
Festival samotářky.
Můžeš dopadnout
někdy špatně a být jak
kaštan rozšláplý.

***
Oznamovací věta převedená do rádoby-haiku, s jemným důrazem na 
m ě k k o u  souhlásku.
Na podzim Bohem
omilostněné listy
mohou odejít.
Published inHaiku (Modrý lotos v sandálu)Koláže

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *