Mám se snad rozkrájet?
Ne, buď prosím celistvá!
Potřeby ukájet
Která touha je ta tvá?
Pro co opravdu dýchám?
Co mou duší tepe?
Co v nejhlubších snech slýchám?
I v klidu se třepe?
Probublává na povrch
Jako sirné páry
Odkrýváš závoje mlh
Žádné čáry máry.
Cílem není nalézt definitivní pravdu a být objektivní. Není příliš důležitý příběh, který může být kdykoli přepsán. Všichni máme možnost modelovat si svoji pravdu, tvořit si svoji jedinečnou realitu, která s námi hluboce ladí. Zároveň je tedy velikou výzvou nevnímat sami sebe a okolí pomýleně, skrze poškrábané sklo projektoru naší mysli (kdo ho poškrábal?). A k tomu vás chci inspirovat. A propos už to, že vnímáme sebe a okolí odděleně, je svým způsobem dost iluzorní…
Tuto báseň jsem stvořila během chvilky jedno odpoledne, kdy jsem jako znavená matka na mateřské s dvěma dětmi měla chvíli klidu a nevěděla jsem, co si dřív počnout. Lehla jsem si tedy na zem na záda, jenom dýchala, a potom jsem se rozhodla napsat raději báseň než cokoli jiného. A to byla v tu chvíli ta moje cesta.
Mateřství mě samo o sobě nenaplňuje, ale dává v mém životě smysl. Toto uvědomění bylo pro mě velmi úlevné. Když jsem se potom posunula do další úrovně vnímání, otázka naplnění i smyslu pozbyla důležitosti. Důležité je, jak něco dělám, s jakou energií, ne proč a co. A ideálně dovolit, ať se to děje jaksi samo. Tak jak má.
,,Po namáhavém hledání pravdy musíme splynout se svou pochybností v jedno. Pochybnost je pravdou. Logika vždy dojde do bodu, kdy zruší sama sebe. Pravda se nachází uvnitř pochybnosti neustále a pokud pochybující chová ke svým pochybám důvěru, pak se v nich rozplyne a zůstane Pravda. Je konec všeho hledání, protože hledání zrušilo tazatele. Pravda je zde stále, na každém kroku, v každém okamžiku, je nesmrtelná, nekonečná, čistá a krásně jednoduchá.“
(Richard Rudd: Genové klíče, v překladu Markéty Doubravské)
Co je pravda? Pravda je ve své podstatě krásná… Co je krása? Pravda ve své ryzí podobě… A básnictvím se onu esenci snažíme vydestilovat. Nejedná se však o lopotivou práci, nýbrž jemné a zároveň surové intuitivní konání.
„Beauty is truth, truth beauty,- that is all ye know on earth, and all ye need to know.“ (John Keats)