Skip to content

Tvůj úsměv je má múza

Miluji, když úsměv tvůj se v mých očích zračí.
To mi po ránu k radosti ze života stačí.
Do básnických sbírek bojím se nahlédnout,
zjistit, že psát neumím, jsem jen bloud.

Pachuť neúspěchu mě ničí.
Řetězy kol hrdla řinčí.
Každý z něčeho má strach,
když podaří se, žes na něj kách,
nemůžeš svůj život za neúspěch považovat.
Stačí list po listu svůj strach zdolat.

Rozcvaknout řetězy, co sám sobě jsi ukoval.
Potom zahodils je nebo sis je uchoval?
Na dobu pozdější, kdy trápení ti bude milejší.
Pak to železo tedy rozpálím svými slovy.
A pořádnou cejchu do kůže ti vypálí okovy.

Jizvy jsou vzpomínkou na bolest a nesvobodu.
Líp snad ani sama sebe uvolnit nedovedu.
Tvůj úsměv šrámy zahladí,
bolest zasune do podhradí.
Tam zůstaly uloženy ty řetězy.
Chuť psát a milovat
nad nimi vítězí.
Published inNěžný sebezpyt

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *