Co za tím stojí,
že lásku k Tobě vyjádřit chci slovy?
V našem vztahu stalo se dobrým zvykem
náklonnost k sobě vyjádřiti jazykem:
nonverbálně, leč orálně, lokálně i celoplošně…
Sladká slůvka - proč ne?
Jako když se stromy o sebe opírají kmeny.
Větrem tiše volají se jmény.
Slovy, jež lidská řeč ani nezná.
Když strom stromu lásku vyzná.
Rázem jsou tu Tvé třiatřicetiny
a Tvůj svět je stejný i jiný.
Proč nepíšu Ti básně?
Asi jsem líná,
ač tak krásně píšou se Ti básně,
když pronikáš do mého lůna,
ať venku svítí luna neb denní světlo je.
Zeptej se mě smyslně, odpovím Ti smysluplně,
neb jedeme přec na stejné vlně
a naše láska není zakrnělé mrně.
Pronikej do mě svou mužnou silou,
já na oplátku budu Tvojí milou.
Pro teď i napořád
mám Tě ráda, máš a budeš mě mít rád.
Budu Tě mít stále ráda nejen jako kamaráda,
jako milence, jako tátu dcer, s kterým žít je paráda,
jako Lukáše, který vidí až na dno mé duše
a ještě dál až za horizont - vše, co uniká našemu zraku.
Tenkrát naskočils se mnou do vlaku
a jízda ještě neskončila.
A neskončí neb navždycky jsem, ač neochvějně svá, Tvá milovaná milá!
Miluji Tě víc než na počátku
a nechci od Tebe nic na oplátku.
Buď sám sebou a nedávej krk pod oprátku lží a bolestí světa a všedních dní,
na společném loži se nám vždy zas rozední!
Zaujala jsem Tě hlasem, pasem i vlasem, avšak kdo opravdu jsem?
Navždy Tvá milá, která vše špatné opustila, aby s Tebou dobrý život žila.
Mluví ze mě hormony poblázněné touhou?
Bez nich by však duše splynuly v jednotnou nicotu pouhou.
Díky tělům objevujeme lásku, která v podstatě je tou hrou.
Když pochopíš, že milovat sebe, být milován a milovat je nade vše,
nevykolejíš a zlé moci s Tebou nepohnou.
Zní to jako pouhé klišé, subjektivní realita?
Má láska k Tobě nechť je do kamene vryta!
I skála rozbitá na kusy v sobě skýtá
prvopočátek, pokračování i konec…
Své lásky k Tobě nejsem nikdy syta.
Nekonečný proud, kterým se chci umývat, který chci pít a…
Už nikdy nekončit, nezačínat, prostě být.
Jsi jako jezero s hladinou plnou hvězd, které když polapit chci, rozplynou se.
A tak na břehu sedím a hledám v sobě zdroj, který zapaluje a září:
jednou nalezen, neztratí se, mohutně hořet i jemně plápolat se mu daří.
Zdroj nesmírné lásky a síly nezkrotné,
vnitřní žár, jehož nic nestopne.
Ne, jen mu neříkej ne.
Otevřená říkám ano.
Omotej kolem mne lano,
v něm velké přání je vetkáno:
Zůstaň se mnou, neopouštěj.
Mé srdce, má duše, vše Tobě dáno…
Budiž Ti přáno:
Všechno nejlepší k Tvým narozeninám!