Báseň jako rulička bílé čokolády
Báseň jako zkroucený plátek kokosu
Slova zahřála se a protekla do tvé hlavy
Protekla tiše, bez velkého patosu.
Báseň jako krasohled přilož k oku
Zatřes s ní, nech padat sklíčka
Vytvoř svému srdci jinou sloku
Báseň jako tvým uším milá hříčka.
Báseň jako dortík dlouho pečený
Báseň jako ušoulená kulička raw
I když dobroty jsou všechny snědeny
Tuhle nesníš nikdy zcela nadobro.
Po básni vždy pár drobtů zůstane
Tu samohláska, tu souhláska či kroužek
Prvotní vlna energie z cukru opadne
Tobě zbude v ruce papíru proužek.
Báseň jako idea, která zavoní hořce či sladce
Báseň jako sen, který sníš či jíš už dlouho
Nikdy neprojde ústrojím tělesným hladce
Neb úrovní vstřebání je mnoho.
Báseň jako barevná sklíčka hází odlesky
Báseň jako krém k sobě představy slepí
Vytvoří jedinečné burlesky
A my na chvíli jsme nekonečně děti.
Verše jsem ušoulala, upekla a dozdobila na konci léta s myšlenkou na akci (Zkrá)SNÍTE BÁSNĚ(ním) ke kávě? nachystanou v rámci listopadového festivalu Den poezie. Utvořena takřka na míru pro brněnskou cukrárnu Tři ocásci. Do hmotné podoby ruliček převedena až na podzim spolu s dalšími básněmi nabízenými ke kávě. A úplně konkrétně jsem ji napsala během jedné letní noci v Mikulově před ranní guerillovou akcí na Svatém kopečku.