Skip to content

Déšť

Mraky nepatří nebi, to je jen iluze.
Mraky v lesích olizují haluze.
Kdo koho že olizuje?
Ten, kdo v dálavě nedostižně pluje.

Slimáci se na shnilém ovoci pasou.
Z lesů se něha odpařuje.
Vítr přesně ví, kudy dout.
Slunce navzdory neustále vyzařuje.

Zbožňuji kapky deště na své nahé kůži.
Zbožňuji kapky deště na tvé nahé kůži.
Zbožňuji kapky deště.
Zbožňuji.
Kapky.
Deště.
Dej mi je ještě.
A říkej „Děkuji!“
And into the forest I go,
to lose my mind and find my soul.
-John Muir
Published inOáza poezie

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *