FACEBOOK

Dívám se do tvé tváře
a čtu v ní jako v knize.
Proč z ní úsměv zmizel,
z očí vyhasla záře?

Čirá svalů únava?
Či přímo holé neštěstí?
Říkáš mi to snad pošestý:
pouhá profilů úprava!

Tuto hříčku jsem napsala poté, co se nade mnou večer skláněl můj muž a masíroval mi obličej. Měla jsem upřímnou radost, že hledím do jeho tváře, nikoli na obrazovku počítače. Zároveň jsem touto básničkou oslavila své rozhodnutí deaktivovat si dočasně (na jak dlouho nevím) profil na Facebooku, k čemuž došlo 9. 9. 2019. Krásné datum vybrané náhodou… Naposledy jsem přestala načas (cca 2-3 měsíce) brouzdat vodami modré sociální sítě, když jsem se potřebovala soustředit na psaní magisterské práce. Opravdu to tehdy pomohlo. Tenkrát mi stačilo prostě tam nechodit, ale teď jsem musela zakročit trochu razantněji. A proč jsem to nyní potřebovala udělat? Přílišné množství rozličných informací, jejichž důležitost je pro mě na vážkách, příliš doráželo na mou roztěkanou mysl, která se potřebuje soustředit sama na sebe. Mou prioritou je má práce a má rodina a ty na Facebooku nejsou. Naštěstí.

V posledním verši ve slově profilů je onen kroužek nad u jaksi nepovinný. Ale mám ho tam ráda, protože evokuje mou oblíbenou mnohovrstevnatost našich životů. Věřím, že všichni v sobě máme více úrovní, více slupek, více masek, více profilů…

A dodávám, že mému muži se onen večer nevytratil úsměv ani záře z očí – to se mi jen hodilo do krámu…