Leštím svoji samotu jako vzácný drahokam.
Okamžik, kdy divoká kočka nepočká,
kořist lapne, zmizí ve tmě…
zmizí ve mně?
V lese mých nejtajnějších přání,
o jehož hloubce nemáš zdání.
Zdá se, že nekonečno cest skýtá.
Co nezdá se, je možnost skrytá.
Kočka, jejíž pohyb jak vločka
rozplývá se v šeru nerušeném
lidskou chaotickou chumelenicí.
Pohyb nepolapitelný,
který jen sám lapne, když lapnout chce.
Kořist mu neunikne.
Plachost, jež v sobě skrývá divokost.
Divokost ukrutnou, jež nezkrotíš.
Jsem k sobě laskavá,
i když jsem se ožrala.
Děkuji, děkuji,
těžkou zkoušku podstupuji.
Kočka divoká i domácí
vždy k sobě se navrací.
Samota je moje doma,
být s lidmi je
vzájemná doba.
„I never said, ‚I want to be alone‘. I only said, ‚I want to be left alone‘. There is all the difference.“ (Greta Garbo)
Má odpověď na Bukowskiho báseň Oh yes:
Není hrozné býti sám,
neb spoustu lidí v sobě skrytých mám.
Je hrozné si toto příliš pozdě uvědomit,
přitom šťastně po světě sis mohl(a) chodit.
,,Samota není to samé jako osamělost. Samota je bohatá, podnětná a uklidňující, překypuje prostorem a možnostmi. Osamělost je prázdná, nepodnětná a zneklidňující, zbavená síly a potenciálu. Osamělí lidé očekávají od ostatních, že naplní jejich vnitřní prázdnotu, zatímco milovníci samoty – a já bych vás rád přiměl, abyste se jimi na této cestě stali – chápou, že čas o samotě je vzácný. Je útočištěm, kde máte šanci setkávat se s vlastním odrazem v zrcadle nepopsané stránky.“ (Mark Matousek: Psaním ke svobodě)
Možnost prožít si samotu jinak, tvořivě(ji), a nahlédnout její (své) možnosti, máte na víkendovém workshopu Sankalpa.