Je říjen a mluví ke mně Smrt
padajícího listí meruní naší zahrady:
Smrt v žloutnoucím hávu oděná.
Z hlavy uvolnil se mi
první šedý vlas - pavučina poletuje…
Posledních pár dní mi vlasy více padají,
přesto hustá kštice zatím zůstává mi.
Listím projdu se jak vzpomínkami hravě
šustícími na pozadí… Děkuji stromům,
že mě do svého tajemství zahalí:
nechci mu rozumět, nechci ho pochopit,
jen se v něm utopit, ať mysl zahálí,
a potom zas jak děcko z pupenů vyrašit
a potrhle si rarašit.
Duše v zimě odumírá, aby se na jaře
očištěná Smrtí znovuzrodila.
