Skip to content

Jsem motýly/i

Rozhodla jsem se psát poezii bezpodmínečně.
Nevím, zda vydrží mi to nadšení věčně.
Co všechno vydržet se dá?
Nepsat o tom básně mi to nedá.

Jsem motýl uvězněný na nekonečně
dlouho v lidském těle.
Jsem tisíce motýlů znovuprožívajících
svoji proměnu.

Tisíce zrodů a umírání
dějí se v rozlehlých pláních
mé duše.

Možná je to jen věčný návrat k dítěti,
o jehož snech už nemám ani ponětí.
Co zdálo se mi při mém početí?
Jak z kukly motýl – až křídla rozvine -
se rozletíme.
(...)
motýl vytáhne svá křídla z kukly, aniž o tom ví
a světlo se přelévá po skloněném sametu
naškrobené ostruhy,
atlasový blankyt, email, perleť a slída,
marnivost motýla, který pomalu sklápí a rozpíná
svá křídla nad květem, (...)
- Jiřina Hauková
Published inNěžný sebezpyt

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *