Skip to content

Sametové trio

Básně o svobodě věnované Danuši Muzikářové, která byla ve svých 18 letech na výročí okupace 21. srpna 1969 zastřelena při demonstraci v Brně. Skutečnou svobodu nikdy nezabijou!

Sametové zákusky připravené do cukrárny Tři ocásci jako příspěvek k oslavám 30. výročí Sametové revoluce.

“Revolution is solution”

Revoluce – sametový roztok v tvojí hlavě.
Pravda – ovoce koupe se v něm rádo a hravě.

Revoluce – tvůj sametový rozkrok
ve své plné kráse uctěný.
Ptám se, kdo učiní pokrok?
Kdo přímo v sobě nalezne řešení.

Řešení jako roztok v tobě dávno vězí:
občas jím pořádně zatřepat,
duši vyprášit, buňky z prachu vyklepat
a mít chuť čerstvé jarní mízy.

Revoluce jak sametový roztok tebou protéká:
z hlavy srdcem do všech prstů.
Kdo koupe se v něm, toho nepoleká
něha i síla kojících prsů.

Jak dítě, co pije mléko rádo,
jeho pravdu dychtivě skryje stádo
za zdi prapodivných koutů…
Já se v té lásce přece koupu!

Řešením je láska? Stěží.
Řešením je pravda? Stěží.
Láska s pravdou navzájem se střeží.
Nikdo jen tak lehce je nevytěží.

Zrození a smrt – akt revoluční,
objetí sametových obručí.
Stoprocentní lásky a pravdy roztok.
Života rozřešení – udržitelný pokrok.

Red Velvet Cake

Dala bych si prosím ten kyprý dortík,
ten sametový zákusek
a o jednu dírku posunu si opasek
na své červené sukni.
Sklenkou o sklenku ťukni:
Na zdraví! Na život! Na Svobodu!

Navrch dám si ještě jahodu -
jednu, dvě, tři, čtyři, pět.
Cos to, ….., cos to sněd'?
Anebo snědla?

Ulpělo na rtech červených pár drobečků
a trocha krému ještě v koutku úst.
„Po téhle oslavné žranici dám si půst!“
Vykřikla a prudce odšoupla se od stolečku.

Nikdo v tu chvíli, kdo tam seděl,
tu divnou divu nepochopil,
ale každý hned jistojistě věděl,
že tu scénu by nejraději sám ztropil.

Uvolnila se a zase ztěžkla,
spořádala svoji oslavu,
sama sebe okusila,
chutná si, nežene se na popravu.

To Svoboda přišla sama, osobně
užít si trochu zasloužené slasti.
A Nesvoboda může přijít dost obdobně
nalíčit se a klást vytoužené pasti.

Svoboda odtančila směle zářící.
Nesvoboda zůstala trčet, dary mařící.

Pojď, se Svobodou si ťukni
a připij na její ladné boky,
ať vlní se po celé roky
v té hebké, sametové sukni!

Nebo je tento tanec obraz Nesvobody?
Záleží, kdo jaký úhel pohledu zvolí…

Míra svobody

Můžu svobody ubrat jak v pase sukni? 
Nebo je jí pořád stejně? 
Můžu si jí přidat jak v jídelně?
Jaké míry má svoboda a jaký je její ideál?
V naší době, v našem kraji? 

To ona sama sobě tají a míry své neprozradí. 
Berte to prostě tak nějak od oka a podle chuti a potřeby! 
Jenže s jídlem roste chuť a potřeby se násobí! Říká se přece… 
Vy dáte na to, co se říká? 
Pak jakákoli míra svobody se vás asi netýká… 
Pardon, že se vás to dotýká, 
ale se svobodou si málokdo potyká. 

Kdo se svobodou se kámoší, 
ten míry její zapíše si za uši 
a ví hnedle, zda přidá si ji jako knedle 
či ubrat má, hned odtuší. 
Mírná svoboda či svobodná míra, 
nechat ji rozplazit jak po záhoně pýra, 
pak i sama sebe nezměrně zadusí. 
Published inPortréty a věnování

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *