Liju do rendlíku džus pomerančový,
co dělat mám mi napoví
obal tetra-packový:
HELLO. Follow your heart.
Koupila jsem ho, když byla jsem na skok v Tescu,
a prokousala se lavinou vánočního kýčo-lesku.
Hnána srdcem, následovala jsem svou peněženku
a koupila v akci ten nápoj z koncentrátu.
Pak na Mendláku slyším hlásat paní do mikrofonu
něco o Ježíši. Že prý není v kostele,
ale v našem srdci.
Ježíš je po všechna rána vždy se mnou,
když lezu z postele -
každodenní znovuzrození a utrpení.
Co je koncentrát Vánoc? Odkud se bere?
Těšení se na Ježíška a na stromeček,
který zdobí šiška MADE IN CHINA
nebo stejně P.R.C.:
pouť i panoptikum reklamních cinkrlat
cvrnkne o každičký neuron v těle
a naprogramuje děti i dospělé
k míchání vánočního punče,
k roztočení vánočního kolotoče.
Pitoreskní radost caparta -
cvak! Esence Vánoc.
Aroma Vánoc,
a romantická noc.
Viděl by se Syn Boží v tom blyštivém reji,
kdy zázraky v lidském světě se dějí,
a zvyky a tradice zarývají se do podkoží?
Ježíš je prý láska a tu máme v srdci,
ať jsme z P.R.C. i jiné části světa,
Boží Syn či Nesmrtelná teta…
Ale zpět k magii, divotvornému víření
jablek a exotického koření.
Čaj naliju na kousky ovoce a skořici,
rozvířím tu vonící směsici
prchavých snů.
Čaj Teplo domácího krbu, Zimní pohádka, Ježíškovo překvapení…
A my toho stále nejsme plní.
Zředit si to i zahustit, jak je libo či jak se patří.
Koncentrát emocí a vzpomínek -
ve skořápce svíčky plamínek.
Na Moraváku zalezu do jurty
a dám si přeslazené drahé Bombardino.
Doma doleju do punče víno
a dostatek rumu mi ruměnec vžene do tváří.
Má mysl otupělá vánočními slogany zas pookřeje.
Ale já nepotřebuju alkohol:
dobře poslouží mi rozehřátý mošt,
když své dítě pozvu na košt.
Vděčná jsou mi má játra,
když zpívá jim Sinatra.
Tož, Vánoce, mýtus dětství,
rozplyň se už jak pára nad punčem!
Vůně k chřípí dotírá a o rozum mě obírá.
Jsem malý voňavý hřebíček,
to malé tuhé poupátko, neviňátko,
štiplavé chuti a zemité vůně:
chci ze sebe vše vydat,
maximálně se vyvařit a vyluhovat.
Hřebíček, jejž nezatlučeš nikam,
jen do hlavy, do srdce, do těla jako vzpomínku,
na Vánoce, na maminku…
Hřebíček malý, prchavý, prťavý,
co ten prcek všechno ví…?
Důvěra, že jsem vždy součástí celku.
Důvěra, že ve svých dlaních život rozvoním.
Důvěra, že se příliš neopiju a na to,
co přichází, se s chutí naladím.
Ježíš pro mě představuje silný archetyp, s kterým jsem si v této básni dovolila zcela po svém svobodomyslně naložit. Nehlásím se k žádnému náboženství, leč spiritualitu považuji za podstatnou součást svého života. Jako klíčový obraz v této básni vnímám hřebíček, který mi evokuje Jezulátko i Ježíše na kříži – důvěra duše dětské i trpící. Mou duchovní cestou je projevování důvěry v sebe i v celý svět.