V dubnu se ve mně zrodila potřeba si zase po delší době pořádně uklidit svůj domov, svůj fyzický prostor a ruku v ruce s tím šel i „digitální úklid“ – tento termín používá Cal Newport v knize Digitální minimalismus. Své pobývání na internetu jsem zredukovala na úplné minimum, které jsem si mohla dovolit – žádné sociální sítě, žádné zprávy (stala se ze mě covid-ignorantka), žádné články, videa, jen jednou denně kontrola e-mailu. Toto mi napomohlo k soustředění a uvědomění, čím se chci ve svém aktuálním životě obklopovat. A hlavně jsem měla čas na zásadní praktickou část – vyhazování, třídění, reorganizaci. Po tomto důkladném úklidu na přelomu dubna a května jsem dostala takový intenzivní pocit, který se zřejmě dostavil i v souvislosti s mými narozeninami, které jinak moc neslavím. Cítila jsem, že jsem už opravdu dospěla (ve svých 34 letech, proč ne?) a potřebovala svůj nový poznatek jednoduše zarámovat nějakým sdělením: šla jsem si pro odpověď za statnými duby na hráz rybníka, kam jsem chodívala v časech dospívání. Ta odpověď je vždycky někde ve mně už schovaná a přírodní obrazy „jen“ dopomůžou vytáhnout ji na světlo.
Odpověď nepřišla od těch velikánů, ale od semenáčku, který se uchytil v prožraném pařezu: „UŽ VÍM, KDE JE MOJE MÍSTO NA SVĚTĚ.“ Pro každého člověka může být tím zásadním znakem dospělosti něco jiného a pro mě je to právě toto, protože léta letoucí jsem (se) hledala, a už nehledám. Tohle mě samotné zní dost nadutě a nechci tvrdit, že moje hledání je zcela u konce. Jen ten směr je mnohem jasnější.
Jelikož mám ráda rituály, pojala jsem svůj přechod do dospělosti (ne, fakt jím nebyla maturita) jako malý soukromý „obřad“.
Život je tenká hranice mezi rozkladem, chaosem, neznámem, novými možnostmi na jedné straně a stabilitou, řádem, kontrolou, bezpečím na straně druhé. Umět mezi nimi balancovat pro mě znamená žít šťastně, smysluplně (zkrátka klasický jingjang).
Tentokrát tvoří slovní doprovod k fotografii dvě haiku, což je ustálená forma japonské přírodní lyriky o 17 slabikách ve tvaru 5-7-5. Tuhle básnickou formu jako propojení duše a přírody mám v její jednoduchosti moc ráda. A jednoduchost byla i to mé původní téma, které jsem si v dubnu ve své mysli nastolila. Od entropii k řádu a zase zpět a paralelně pospolu, neustálý proces…
Font haiku: Alegreya sans